OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Třináct důvodů proč Chuck Norris nemá tuhle desku rád:
1) Cover verze jsou Chucku Norrisovi k smíchu, protože jediným originálem je Total gym.
2) Chuck Norris neuznává cover verze. Když se rozhodne udělat cover verzi Chuck Norris, nemluvíme víc o cover verzi a originálu, nýbrž o skladbě Chucka Norrise a její demo verzi.
3) Cover verze nemají duši, kterou by mohl Chuck Norris poslat k čertu.
4) Důvodem nahrání desky bylo, aby se na skupinu nezapomnělo, jenže jediná skutečně nezapomenutelná událost všech dob je narození Chucka Norrise.
5) "Cemetary Gates" je oficiální název jakýchkoliv dveří, do kterých vstoupí Chuck Norris.
6) Chuch Norris nesnáší QUEEN, protože Fredie Mercury nosil ještě přiléhavější gatě než on sám a než ho za to stihnul potrestat, klidně si umřel na AIDS.
7) METALLICU Chuch Norris nenávidí od doby, kdy ve skladbě „Master Of Puppets“ nezaznělo ani jednou jeho jméno.
8) MOTLEY CRUE k makeupu používají šminky, Chuck Norris pěst.
9) Chuck Norris respektuje jen jediný hudební nástroj - bicí!
10) Zaměníme-li 5 písmen ve slově Anatomy a přidáme 4 další, dostaneme Chuck Norris - a boží jméno se nemá brát nadarmo.
11) BETWEEN THE BURIED AND ME existuje jen tenká hranice. Chuck Norris.
12) Jakoukoli prezentaci skladeb „The Day I Tried To Live“ a „Kickstart My Heart“ považuje Chuck Norris za otevřenou provokaci.
13) Chuck Norris nemá rád dlouhé skladby, těžko se s nimi dělá krátký proces.
Bonus, aneb co by měl každý správný metalista vědět:
Díky přesnému kopu do genitálií protivníka se Chuck Norris dá považovat za vynálezce heavymetalového ječáku. Ječák se původně hláskoval: „Yeah, Chuck!“
PS: Pokud Vám tato „recenze“ připadá příšerná, máte pravdu. Ani nemůže být dobrá, protože: „Všechny vtipy o Chucku Norrisovi jsou zoufalé, vyjma těch co vymyslí on sám.“
Hoši by peníze z této naprosto zbytečné desky měli raději dát na charitu. I Chuck Norris na ni přispívá, co mu náboje stačí.
Tommy Rogers
- vokál, klávesy
Dusty Waring
- kytara
Paul Waggoner
- kytara
Dan Briggs
- basová kytara
Blake Richardson
- bicí
1. Metallica "Blackened"
2. Motley Crue "Kick Start My Heart"
3. Soundgarden "Day I Tried To Live"
4. Queen "Bicycle Race"
5. King Crimson "Three Of A Perfect Pair"
6. Pink Floyd "Us And Them"
7. Smashing Pumpkins "Geek USA"
8. Earth Crisis "Forced March"
9. Sepultura "Territory"
10. Blind Melon "Change"
11. Faith No More "Malpractice"
12. Depeche Mode "Little 15"
13. Pantera "Cemetery Gates"
14. Counting Crows "Colorblind"
Colours II (2021)
Automata II (2018)
Automata I (2018)
Coma Ecliptic (2015)
The Parallax II: Future Sequence (2012)
The Parallax: Hypersleep Dialogues (EP) (2011)
The Great Misdirect (2009)
Colors (2007)
The Anatomy Of (2006)
Alaska (2005)
The Silent Circus (2003)
Between The Buried And Me (2002)
I když je teprve červenec, s naprostou jistotou můžu již teď prohlásit, že BETWEEN THE BURIED AND ME natočili nejvíce zbytečnou desku tohoto roku. Nahrát prakticky identické covery (pravda, originální verze v podání BLIND MELON a hlavně MOTLEY CRUE neznám, ale snad mi Stray s Chuckem prominou) je nebetyčnou drzostí a přízemním pokusem vytáhnout z kapes fanoušků nějaký ten dolar navíc.
Spolu s Chuckem Norrisem požaduji rezolutní vyloučení kolegy V-Dura z redakčního týmu. A to za neodpustitelné znevážení schopností legendárních rockerů MOTLEY CRUE. Co se týče samotného alba "Anatomy" od BTBAM jde samozřejmě díky naprosto neinvenčnímu zpracování skladeb o zbytečnost - navíc v případě MOTLEY CRUE se na svatý originál nesahá.
Možná to úplně nesouvisí s recenzovanou deskou, ale s její náplní určitě aneb další známá fakta o působení Chucka Norrise na metalové scéně.
- Poslední desku ROTTEN SOUND nabubnoval lehce nervózně si poklepávající Chuck Norris
- Euronyma zabil Chuck Norris, protože nechtěl aby šel Varg sedět jen tak za nic
- Každý black metal je velmi evil, pokud v hledišti není Chuck Norris
Po loňské velmi povedené řadovce „Alaska“ se BETWEEN THE BURIED AND ME rozhodli spáchat album cover verzí zřejmě především proto, aby se na tuhle nadějně rozjetou kapelu nezapomnělo. To co se díky velmi různorodému a k osobitému předělání lákajícímu výběru skladeb zdálo jako zajímavý tah však ve výsledku nabralo podobu snad až smutného znechucení nad neosobní a fádní sterilitou provedení. Toto nie sú cover verzie aké mám rád.
Jak má vypadat album coverů s vysokým vkladem vlastní invence mi ukázali například A PERFECT CIRCLE se svým „eMOTIVe“, BETWEEN THE BURIED AND ME se svou kolekcí „The Anatomy Of“ vytyčují cestu, jak by podobné CD rozhodně vypadat nemělo, tento počin je z hlediska tvůrčího arsenálu skupiny naprosto zbytečnou investicí energie do něčeho, kde není ani stopy po nápaditosti, kterou předvedli na minulé fošně.
Ačkoliv jsem nesdílel redakční nadšení nad loňskou "Alaskou", nebylo možno té kolekci upřít snahu o co největší rozmanitost a petrost, a přestože byl výsledek o kapánek více pejskokočičí, než by bylo záhodno, určitě si zasloužil pozornost. O "Anatomii" však nic podobného nelze tvrdit ani omylem. Když už mám potřebu vydávat desku cover verzí (a výčet původních autorů JE rozmanitý), chtělo by to do nich přidat dostatek vlastního náhledu na věc. Jinak se stanou tu více, tu méně nudnou sbírkou písniček, které jste už někde slyšeli a téměř vždy v lepší úpravě. BTBAM evidentně nemají na Anatomii buňky, jejich výklad je nudný a nezáživný. Půjdu raději na Heavyvědu s Loužou, tam je aspoň legrace. (Bez hodnocení, neb není co hodnotit)
Pre ktorúkoľvek kapelu je určite skvelé, keď sa v skúšobni, či na koncerte zabáva hraním cover verzie svojej obľúbenej skladby. Choďte sa prejsť v sobotu podvečer medzi garáže pri bratislavskom prístave, ak ani raz nezačujete nejakú METALLICU, či SEPULTURU, môžete mi kedykoľvek prísť dať facku do budovy, kde sídli Metalopolis.
BETWEEN THE BURIED AND ME majú za sebou fantastický album "Alaska". Rozhodli sa vydať album cover verzii, pretože si možno mysleli, že sa ním nedá nič pokaziť. Bohužiaľ áno. Z unikátnej a talentovanej kapely sa medzi drážky CD nedostalo nič. Sterilné, otrocky okopírované, nudné skladby, ktoré takmer bez výnimky nesiahajú originálu ani po členky (tou výnimkou je snáď len ultrazlá "legenda" MOTLEY CRUE, ktorej skladby sa snáď viac ani nedajú pokaziť).
Možno by to bolo "len" na sklamanie. Vďaka trúfalému a drzému pokusu o cover PINK FLOYD to už však útočí až na hranicu znechutenia.
BETWEEN THE BURIED AND ME nám ešte dokážu, že sú kvalitná kapela. Tento album ignorujte. Je skoro tak zlý, ako "Enjoy The Silence" v podaní LACUNA COIL.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.